Láska? Už jste jí určitě zažili anebo dokonce prožíváte. Je to nějaká součást našeho života, etapa, kterou by jme si měly projít každý. Taková ta romantická zamilovanost není pouhý výmysl, ale je to, jaká si bouře, kterou člověk potřebuje a na kterou nezapomene. Vzpomínáte si na svoji první velkou lásku, kterou jste v životě zažili? Jak na ní vzpomínáte? Nebo jste zapomněli? Většina lidí si myslí, že první láska je nějaký los, který prostě nemůže vyhrát. Ale jak se, tak zdá, tak to nemusí být v každém případě žádná pravda. Například já jsem svoji první lásku a taky doufám tu poslední našla před 15 lety, kdy jsem se do svého muže zamilovala.

Bylo mi čtrnáct let a nikdo nám nevěřil, že by nám to mohlo vydržet tak dlouho. Dokonce ani mi jsme tomu nevěřili. Nebo spíš přítel. Jelikož byl o pár let starší a už měl nějaké vztahy za sebou oproti mně. Já jako čtrnáctiletá, jsem takové zkušenosti ještě neměla a nějak jsem po nich ani netoužila. Dokonce jsem netoužila mít ano přítele. Jenom že láska na první pohled si vybrala svoje. A tak jsme spolu začali trávit letní dny, kdy jsme chodili ještě s dalšími kamarády grilovat a chodit na různé akce. Nakonec jsme se dali dohromady a začali spolu opravdu chodit. Nevím proč, ale byl terčem posměchu, že já jsem tak mladá, přitom on byl jen o tři roky starší.

No dobře, jeho vrstevníci chodili se stejně věkově starými holkami anebo jen třeba o rok. Ale i tak jsme se nedali a hledali jsme si cestu k sobě, kterou jsme opravdu našli a rozumíme si stále více a více. Někdo se mě kdysi ptal, jestli mě takoví vztah ještě neomrzel, když on je ten první. Ale vždy jsem odpověděla že ne a opravdu tomu tak je. Neříkám, že u nás je furt slunečné počasí a stále se jenom usmíváme. Ale po celou dobu jsme neřešili jediný konflikt, který by nám měl naznačit, že bychom měli jít od sebe a hledat si někoho dalšího. Nakonec jsme spolu už patnáct let a máme spolu dvě krásné děti, dům se zahradou, psa a tenhle rok budeme mít třetí dítě. Pro mě je tenhle vztah ideální. A doufám že to tak i zůstane.