Když mi moje máma v padesáti letech řekla, že už se asi nikdy nezamiluje, tak jsem tomu docela věřila. A proč by ne? Mě v té době totiž bylo dvacet let a já jsem si říkala, že v tomhle věku už asi láska snad ani neexistuje. Láska v padesáti letech? To snad ne. Vím, že jsem byla úplně naivní. Jenomže jak jsem mohla tušit, že i člověk v těch středních letech se dokáže ještě zamilovat? Vždycky jsem si myslela, že rodiče v tomhle věku spolu jenom tak bydlí a nemilují se. Že prostě po padesátém roce života už prostě vymizí i sex a všelijaká láska s tím. Ani nevíte, jak se nyní za tohle stydím, protože mně je čtyřicet let a vím, že v padesáti letech se jistě nebudu cítit stará.

Opravdu nechápu, jak jsem si tohle někdy mohla myslet anebo jak mě to vůbec napadlo. Proto jsem mamince řekla, že ať se nebojí, že si časem jistě někoho najde. A světe div se, když moje maminka měla padesát šest let, tak si na seznamce na internetu našla jednou opravdu moc sympatického pána. Ten pán byl o dva roky starší než moje maminka a myslím si, že oba dva se k sobě hodně hodili.

A také mě velice na této lásce zaujalo to, že to nebylo takové namlouvání, jako když se seznamují dva mladí lidé. Tohle je úplně jiný druh lásky. Tady vlastně lze říct, že láska kvete opravdu v každém věku. Tady tento pán byl velice gentleman a byl hlavně slušný. A já jsem byla opravdu ráda, že moje maminka je už opravdu šťastná. Také šlo vidět, že moje maminka zažívá novou lásku a vypadá snad o deset let mladší a je více akční a více se baví. A také se více smála, což jistě každý uvítá. Tady jde alespoň vidět, že láska a city vždycky dokážou člověku zvednout náladu a dát mu pozitivní energii. Ne nadarmo se říká, že s láskou člověk chytne druhou mízu a je také více veselejší a také šťastný. A kolikrát jste byli zamilovaní vy?